Do formy #4 – Mám více energie!

Po třetím tréninku u mě nastalo několik neobvyklých stavů – předně odcházím domů po svých bez větší námahy. Tělo částečně přestává bolet a začíná si zvykat na to, že poprvé v životě se bude pravidelně hýbat. Možná tomu ještě ne úplně věří. Naštěstí už tolik neprotestuje, svaly nevypínají, když zvednu o kilo víc.

Jistá dávka bolesti je vlastně v pořádku, vnitřně cítím, že mi ten pohyb něco dává a tělo pracuje. A když už nic jiného, můžete trošku hekat a svému okolí dávat najevo, že cvičíte. A teď vážně – asi bych to nenazval přímo bolest, spíš pobolívání. Hýbat se můžu v podstatě normálně.

Druhou, velmi vítanou změnou, a ta je vlastně ještě příjemnější, je nezvyklý příval energie. Uznávám bez mučení, že občasné víkendové lenošení není k zahození. Jenomže když toho odpočinku je moc, zvykám si na to poměrně snadno. Možná trochu paradoxně jsem po cvičení více vitální. Chodím cvičit po práci, když vyjdu z posilovny, nechce se mi spát či odpočívat. Uvařím si večeři a oběd na další den a ještě zvládnu udělat další věci.

Možná to není jen cvičením, ale skvělý pocit, že dělám něco, co mě posouvá dál, mi dodává lepší náladu. A stala se mi ještě jedna paradoxní věc, před prvními dvěma tréninky jsem se cítil nejistě, teď už se na cvičení vlastně i těším. A místy se dokonce přistihnu, že mimo cvičení třikrát týdně není špatné jít si zaplavat. Že by mě začal bavit pohyb?

Snad nejsem přehnaný optimista už takhle ze začátku, ale po nějakých dvou týdnech jsem si jistější, že to dokážu. Krizové bývají první tři týdny. S tím, že necvičím sám, jsem si na sebe vlastně upletl dobrý bič, přece se nemůžu vymlouvat, že to nedám a zruším trénink. O to více mě těší, „že to dávám“.

– Martin

Add Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Style switcher RESET
Color scheme